Budíček zvoní ve 3:30. Rychle obléct do teplého, posbírat dalekohled, mapu a foťák (v mobilu :D), svačinu a skočit do auta. Ačkoli je ve vojenském prostoru nulový provoz, dostat se na vybranou lokalitu trvá i hodinu. Aby byl monitoring tetřívků efektivní, je ideální začínat mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. Někdy je kohoutky už touto dobou slyšet, jindy si na ně počkáte třeba i do půl sedmé.

Již pár minut po vystoupení z auta slyším bublat mého letošního prvního kohoutka. Natáčím slecha, abych určila, odkud se bublání ozývá. Před sebou vidím mírný svah s s postupně houstnocími křovinami. Snažím se přiblížit s nadějí, že zahlédnu kohoutka a možná i slepičku. Nedaří se mi však odhadnout, odkud bublání vychází. Zaznamenám tedy bod do mapy a pokračuji dál v trase. Dlouhou dobu slyším jen zpěv ptáků, chvílemi ani to ne, protože vane silný vítr. Vystoupám na kopec a po pár krocích vidím tetřívka v letu. Zvedám dalekohled, ale kohoutek zaletěl za horizont. Pokračuji tedy dál s tím, že jej možná zahlédnu později, a taky že ano. Tentokrát jsem dalekohled zvednout stihla a sleodvala přelet tetřívka přes cestu na druhou stranu kopce. Tam už ho nejspíš neuvidím, ale i tak mám radost. Opět bodík do mapy a hurá dokončit trasu.

Každý den monitoringu je jiný a každé ráno je jedinečně krásné. Všichni zúčastnění tetřívka alespoň zaslechli. V Doupovských horách je několik lokalit, na kterých se tetřívek historicky vyskytoval. Letos jsme se monitoringu s kolegy z Útvaru myslivosti věnovali celý první týden v květnu, abychom jich v co nejkratším čase stihli obejít co nejvíce. Nyní nás čeká vyhodnocení spolu s monitoringem AOPK, abychom měli přehled o počtu kohoutků a slepiček. Věříme, že se zde tetřívkovi stále líbí, a že mu provedené úpravy prostředí prospěly.

V původní domovině mývala severního (Procyon lotor) v Severní Americe nastává u této medvídkovité šelmy začátkem prosince nepravý zimní spánek, při kterém neopouští noru po dobu několika týdnů. V Evropě však mýval natolik zdomácněl, že zimní období maximálně prolenoší. Nutno podotknout, že v této změně chování pravděpodobně hraje roli změna klimatu, konkrétně stále mírnější zimy.

V České republice se mýval začal ve větší míře vyskytovat v 90. letech minulého století. V současnosti můžeme na našem území najít dvě hlavní subpopulace – na Olomoucku a Karlovarsku. Druhá oblast se soustředí do areálu Doupovských hor. Právě zde v rámci výzkumného projektu sledujeme pomocí fotopastí potenciální predátory tetřívka obecného, mezi něž mýval severní neodmyslitelně patří. Vojenské lesy a statky se intenzivně snaží odlovem regulovat nárůst tohoto invazivního druhu. Dokumentace jedinců v okolí sklopců nám přinese nové poznatky o chování mývalů a následné analýzy žaludků objasní složení jejich potravy. Mimo jiné do ní spadají právě vajíčka tetřívka obecného, proto je nutné cílit na omezení a nejlépe celkovou eradikaci mývala severního nejen na Doupově.

Prostředí Doupovských hor je pro mývala severního ideální. Je zde dostatek vodních ploch a toků, v jejichž okolí si mývali nejčastěji shánějí potravu. Díky své přizpůsobivosti jsou však schopní přežívat i v jiných ekosystémech. Je známo, že se stahují i k lidským obydlím, kde se živí krmivem pro domácí zvířata nebo dokonce zbytky z popelnic. Ve volné přírodě pak ohrožují původní druhy obojživelníků či ptáků. Z toho důvodu není mýval severní v naší přírodě vítán.